Tento článek jsem napsal před několika lety, tedy dávno před dnešní dobou, kdy práce z domova se stává normou. Bylo pro mě zajímavé si pročíst některé myšlenky a srovnat je se současností. Nabízím Vám neupravené části z původního článku i k vašemu zamyšlení.
Práce z domova je zkouškou motivace a pevné vůle pro každého. Hrozí jak nízká efektivita a produktivita díky možnostem domácího rozptýlení, tak přepracování se z důvodu neustále přítomnosti práce.
Základem je získat podporu rodiny a vyjasnit si vzájemná očekávání. Ty by neměly zahrnovat nároky na vyřízení domácích prací, pochůzek a zařizování v „pracovní době“, jakkoliv se to i nám může zdát jednoduché a zároveň potvrzující naši schopnost „multitaskingu“. Toto je past, která nám při práci z domova reálně hrozí. Vědomě si tak otevíráme možnost rozptýlení a snížené pozornosti, a z práce, kterou bylo možné zvládnout během dne, se stává noční můra, kterou dokončujeme po večerech.
Práce z domu / práce na dálku je náročná a klade vysoké nároky na osobnost. Ohrožuje nejen uspokojení naší potřeby sounáležitosti, ale neustálou přítomností práce jsou zase ohroženy hranice soukromí/rodina vs. práce. Skutečně není vhodná pro každého.
Obvykle ji dobře snášejí lidi disciplinovaní, ti, kteří dokážou dodržovat strukturu a jsou komunikativní ve smyslu, že dokážou o případných problémech mluvit, hledat pomoc a neuzavírat se do sebe.
Nedostatek sociálních kontaktů. Nepřítomnost kolegů může být zpočátku vítána, kontakt s okolím je ale potřebné udržovat, aby nedošlo k postupné izolaci. Důležité je mít naplánovány pracovní i soukromé společenské aktivity – setkávání s kolegy, zákazníky nebo s přáteli.
Tento způsob práce je nevhodný pro ty, kteří trpí např. alkoholismem, jsou závislí na drogách, nakupování, internetovém sázení nebo pornografii. Práce o samotě v domácím prostředí jejich snahu o změnu chování nepodpoří, spíše naopak.
