Po absolvování semináře „Soucit a sebesoucit, jak mu porozumět a jak jej rozvíjet“ jsem se o téma soucitu začal intenzivně zajímat. Na doporučení jsem si přečetl na první pohled malou a útlou knížku od autorky Pema Čhődrőn „Přivítejte nevítané – umění soucitu v bezcitném světě“ (nakladatelství GRADA, Alferia). Je v ní mnoho hezkých, inspirativních myšlenek a praktických cvičení ke zkoumání a rozvíjení soucitu.
Rezonovala se mnou část, ve které pro mě smysluplně autorka vysvětlila, proč je někdy přílišný aktivismus a rebelie neefektivní.
„Často nás elán začne opouštět proto, že se neubráníme a zabředneme do svých emocí. Můžeme se oprávněně bouřit proti vládě, korporacím nebo šéfovi – proti komukoli, kdo z našeho pohledu pošlapává spravedlnost. Nehledě na okolnosti ovšem platí, že jakmile se příliš dopálíme, naše slova a činy ztrácejí na síle. Přestáváme být schopni komunikovat tak, aby to opravdu vedlo ke změně. Už nedokážeme dělat tu jedinou věc, kterou většinou umíme – pozvedat sebe i své okolí na duchu.
Když nás ovládnou emoce, když jsme rozzuření, dotčení, ustrašení nebo sobečtí, začneme být tak trochu bez sebe. Přijdeme o pozornost vůči tomu, jak nakládáme se svým tělem, mluvou a myslí. V takovém stavu se snadno zapleteme do bludného kruhu špatné nálady. Abychom se z něj zase vymotali, ze všeho nejdřív si musíme všimnout, že už nejsme plně při vědomí. Dokud to neuděláme, nic se nezlepší. Jak můžeme něco změnit, když ani nevíme, co se děje?“
Inspirovala mě taky část o tom, jak významné je „probuzení“, které přinášejí životní změny a otřesy, pro vnímání okolního světa takového, jaký je.
…když se vám svět zhroutí jako domeček z karet pod vlivem silného otřesu a obvyklá rutina, vztahy a tak podobně se najednou zdají bezvýznamné, víte, že jste se přiblížili určitému druhu moudrosti. Víte, že jste na stopě pravdě. Díváte se stejnými očima a vidíte tentýž svět jako dřív, ale náhle už se v něm nenacházejí žádné smyšlené významy, kterými jste si ho opřádali. Dojde vám, že v jistém ohledu jste si svět celou dobu sami vymýšleli. Všechno je prostě tak, jak je, všechno se odvíjí ve vlastním rytmu, ale naše ego, které nepřetržitě prahne po potvrzení a jistotě, to donekonečna obaluje významovými vrstvami.
Jestli vás článek inspiroval k zamyšlení a máte zájem se některému tématu věnovat osobně, kontaktujte mě e-mailem na boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Bude mi ctí se s vámi potkat a doprovázet vás na cestě k hlubšímu sebepoznání a sebepřijetí.
Příspěvky prošly jazykovou korekturou a jsou psané bez pomoci AI.
Mohlo by vás také zajímat: Psycholog radí: Jak sdílet vlastní tajemství