Když máme silný pocit, že svět není v pořádku, je dobré připustit si, že možná někdy skutečně něco nefunguje a není to jenom tím, že „nejsme vděční“…
Nepřeháníme to s tím praktikováním „vděčnosti“?
To je asi hodně kontroverzní myšlenka pro všechny, kteří citlivě sledují sebe a svět kolem. Tak jak jsem to myslel s tou ne-vděčností? Někdy nás tlak na to být pozitivní a vděčný může zablokovat. Pak se neprojevíme, i když vlastně chceme jenom jednoduše říct, že něco doopravdy není pro nás v pořádku. Je vždy důležité vybrat si správně ty boje, které chceme vést, a pak v nich bojovat. Nekonečný pocit naštvání samozřejmě není dobrý. To ale neznamená přizpůsobit se a vše schvalovat, zklidňovat a v situacích, které nás rozčílí, hned potlačovat svůj hněv a energii.
Uzavřu se do svého pozitivního vnitřního světa
Taková klasika: Na ulici vidíte bezdomovce, odvrátíte zrak a hned si automaticky řeknete, že můžete být vděční za to, jak a kde žijete vy. A jdete dál. Je to vyřešeno. Ale možná, kdybyste zlost a podráždění ze špíny, zápachu nebo žebrání nechali volně proběhnout, vás to postupně může dovést od odsouzení k zamyšlení se, co situaci způsobilo, proč se stala a jak se jí vyhnout, vyřešit ji nebo co je možné udělat jinak. Každá malá změna a nápad mohou být užitečné.
Někdy je hranice mezi vděčností a pasivním uspokojením velmi tenká. Skutečná vděčnost ale nikdy nezahrnuje lhostejnost.
Jestli vás článek inspiroval k zamyšlení a máte zájem se některému tématu věnovat osobně, kontaktujte mě e-mailem na boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Bude mi ctí se s vámi potkat a doprovázet vás na cestě k hlubšímu sebepoznání a sebepřijetí.
Příspěvky prošly jazykovou korekturou a jsou psané bez pomoci AI.
Mohlo by vás také zajímat: Uznání a ocenění – nedostatkové zboží