V srpnu jsem příspěvky na Instagramu věnoval kreativitě a praktickým doporučením, jak pracovat s katastrofickými scénáři nebo jak zbytečně netlačit v komunikaci o citlivých tématech.
Vzhledem k dovoleným, které někdy výrazně ovlivní rozpočet, jsem si dovolil připomenout, že platit za sezení, které trvá 60 minut, je u mě možné v hotovosti, bankovním převodem, QR kódem a přes zaměstnanecké benefity: Edenred, Benefity, Benefity Plus, Sodexo. Všechny tyto formy je možné kombinovat a střídat tak, jak vám to vyhovuje a je pro vás pohodlné.
Tvořivost je pro mě forma relaxu, zdroj inspirace a skvělá možnost, jak poznávat sebe sama. Přínosné je i to, že obvykle pracujeme s reálným materiálem – barvami v tubě, hlínou, kladivem, nožíkem nebo pilkou. To je v protikladu k mnoha dnešním abstraktním zaměstnáním. Aktivně něco děláme, vidíme výsledek.
Tvoření nás navrací k sobě samým. Pocit relaxace a uklidnění, který při nich zažíváme, přináší uvolnění. Samozřejmě je jedna věc sezonní nadchnutí se pro háčkování nebo patinování (ani to samozřejmě není špatné), jiná je dlouhodobý koníček, rozvíjení schopností, experimentování, vůle zdolat překážky a učit se novým krokům. Získáváme dovednosti, objevováním rozšiřujeme svoje obzory, a tím stimulujeme mysl. Učíme se trpělivosti, když nejde všechno hned, a uvědomíme si, že má význam počkat a vytrvat.
V časopise Psychology Today mě zaujal článek o tom, jak může být pro okolí nepříjemná snaha někoho ve všem a vždy vyhovět. Vzpomněl jsem si na něj při povzdechu klientky: „To, jak mi chce stále ve všem vyhovět, je na mě už moc.“ Skutečně je to tak, že přílišné vycházení vstříc jednoho partnera druhému může vztahu paradoxně v dlouhodobém horizontu ublížit. I kdyby původní úmysly byly jen ty nejlepší. Často se stává, že ve výchově nás rodiče příliš zaplavili vlastními potřebami. Nedokázali jsme se bránit a teď jenom pokračujeme tak, jak jsme se naučili lásku a ocenění získat. Ten, jemuž se druhý snaží vyhovět, prochází směsicí různých pocitů. Samozřejmě se nejprve cítí vděčný, milován a akceptován. Zároveň může mít postupně výčitky a cítit se dlužníkem, který by měl něco vrátit. Situace, ve kterých se rozhodujeme, co je pro nás v pořádku, a co už ne, jsou důležité při vzájemném poznávání vlastních hranic. Odhalují naši schopnost obhájit si je, nebo nikoliv. Diskuze jsou přínosné v tom, že ukazují, jak jsme schopni vyjednávat, hledat kompromisní řešení a ohlídat si to, aby se ústupky nehromadily jenom na jedné straně.
TIP: Kdykoliv máte pocit, že ten druhý projevuje až příliš péče, popište mu, co to s vámi dělá. Neobviňujte druhého, že vás příliš zahrnuje pozorností. To by mohlo ublížit. Když popíšete, jak se cítíte, můžete zároveň otevřít diskuzi, jak se cítí ten druhý a proč „toho dělá tolik“.
Velmi často ve svých příspěvcích doporučuji otevírat témata, mluvit s partnery, rodinnými příslušníky, kolegy, kamarády. Vím, že to není pro každého jednoduché, protože jsme často byli v dětství součástí strategie „o čem se nemluví, to vlastně není“. Proto jsou teď pro nás mnohé situace nepříjemné a nepřehledné. Naše vztahy pak bývají povrchní a nesrozumitelné. Naučit se otevírat témata, která jsou těžká a složitá, vyžaduje důvěru v sebe sama i v druhou stranu, že nás bude chtít vyslechnout. Terapie nabízí prostor, kde je možné takovou důvěru postupně získat.
TIP: Předtím, než začnete tlačit na to, aby se začalo o některých tématech mluvit, zamyslete se nad tím, proč tomu tak je. Nezapomínejte, že empatickým přístupem se dostanete v této situaci dále než výčitkami a obviňováním z neschopnosti mluvit na rovinu.
Možná to znáte i vy – otravné negativní myšlenky
Když si v hlavě vytváříme „katastrofické scénáře“, na něž stále myslíme, bere nám to spoustu energie. Důležité je poznat hranici, kdy už se z takové negativní bažiny nejsme schopni sami dostat, propadáme se a je vhodná pomoc zvenčí. Pokud ale situace není tak vážná, můžeme zkusit následující:
Pokusme se v dané situaci zorientovat. Ujasněme si, co můžeme ovlivnit a co ne, a soustřeďme se na tu první skupinu. Postupně zjistíme, že spoustu věcí, byť jsou to maličkosti, máme ve svých rukou.
Ano, s něčím doopravdy nic neuděláme, ale na mnohé situace se dá trochu připravit nebo alespoň zčásti jim porozumět. Neznamená to, že je „hotovo“, ale získáváme pocit kompetence z toho, že jsme aktivní a něco ovlivnit můžeme.
Není dobré na sebe klást nesmyslně vysoké požadavky. Ty nakonec zpochybňují naše reálné a skutečné schopnosti. Nejsme bezmocní, ale ani všemocní.
A taky nikdy nevíme, co se stane za deset minut. Jakékoliv argumenty, které si právě teď v hlavě chystáme, mohou být za těch deset minut k ničemu. Život je změna.
TIP: Vždy, když budete mít pocit, že máte absolutní pravdu a víte na 100 %, co se bude dít, zkuste se sami sobě a své domýšlivosti zasmát. Nejste perfektní ani neomylní.
Jestli vás článek inspiroval k zamyšlení a máte zájem se některému tématu věnovat osobně, kontaktujte mě e-mailem na boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Bude mi ctí se s vámi potkat a doprovázet vás na cestě k hlubšímu sebepoznání a sebepřijetí.
Příspěvky prošly jazykovou korekturou a jsou psané bez pomoci AI.
Mohlo by vás také zajímat: 1. část článku: Jak si užít léto v psychické pohodě