Co dělat, aby vztah mohl dál fungovat
Nevěra. Překvapení. Bolestivé odhalení. Zhroucení představy o dokonalém a bezpečném vztahu.
Krize. Výčitky. Hádky. Zlost. Další hádky. Znechucení. Nedůvěra. Chuť odejít pryč.
A až mnohem později přijdou odvaha a ochota začít znova a jinak. U tohoto odhodlání bych se rád zastavil.
V této fázi jsou oba partneři obvykle zoufalí a plní nedůvěry. Tápají a přemýšlejí, co dělat se vztahem, který sice chtějí zachovat, ale už „to není ono“. Obavy. Nejistoty. Bolest. Komplikace.
Ale nejenom to. Každá krize přináší šanci na změnu a na zrod něčeho nového nebo alespoň na odhalení toho, co bylo dlouhou dobu skryto. Jako v tomto příběhu:
Adriana objevila manželovu nevěru „náhodou“. „Něco cítila“, a tak mu začala tajně procházet e-maily, mobil, a nakonec našla zprávy, které si posílal s jinou ženou. Adriana prochází fázemi zlosti, zklamání, beznaděje. Spíše vnímá vinu manžela a jeho nedostatky. Na začátku se nedokáže podívat na sebe a vzít svoji část odpovědnosti za vztah. Podle ní je všechno jen a pouze manželovo selhání. Zlobí se i na milenku, podle ní je to „obyčejná kráva“ (a padají i ostřejší výrazy).
Návštěva psychologa a obrat do svého nitra
Po nekonečných debatách s kamarádkami, kartářkou a vědmou Adriana nakonec sama navštíví psychologa. Teprve u něj začne pomalu popisovat své chování ve vztahu a prozkoumávat, jak spolu s manželem vlastně fungovali. Až na několikátém sezení vzpomíná na svoji pubertu, dětství, vztahy s rodiči, s kamarády a mnohem více se věnuje sobě a svým starým zraněním.
Nakonec místo řešení nevěry a dalšího možného spolužití s nevěrným manželem se Adriana rozhodne více věnovat svému vztahu k rodičům. Uvědomuje si, že ji matka vychovala přísně, a ona sama nedokáže být spontánní a bezstarostná. Stejně jako její matka i ona pak své okolí svazuje a vytváří atmosféru napětí. Ta z počátku může vypadat jako pečlivost a starostlivost, nakonec ale partneři hledají únik. Došlo jí, že podobně dopadly i její dva předcházející vztahy.
Pomalu se odhodlává zkoušet nové věci. Vzpomněla si třeba, že vždy chtěla „dělat něco s kytkami“. Matka jí to ale tehdy vymlouvala. „Snad nebudeš vázat svatební kytice nebo věnce na pohřby,“ říkávala. Adriana pomalu zkoumá svoje ženství, spontánnost, fantazii i jemnost.
Na partnera přestává tlačit, vztah nechává „běžet“, i když se dokáže rozzlobit a na muže, s nímž tak dlouho žila, se „nemůže někdy ani podívat“. Její pozornost teď směřuje k možné brigádě ve floristickém studiu jejího kamaráda.
Tajně sleduje ženu, se kterou jí byl manžel nevěrný, a přistihne se při tom, že by možná někdy chtěla být „taky tak společenská, jak je ona na těch fotkách“. Pak se opět vrátí k její kritice.
Znovunabytá svoboda
Její zkoumání vlastní potlačené stránky je postupné a opatrné. Nezmění se „celá a úplně“, ale vnímá svobodu a pocit volnosti, když dává průchod vlastním potřebám a touhám. Ty se projevují i v sexuálním životě – Adriana se stává otevřenější a uspokojivější.
Příběh jejího manželství a partnerství pokračuje dál, stejně jako pokračuje její dosycování vlastních potřeb a tužeb.
Pointa? Nevěra není jenom chybou a zradou jednoho. Obvykle signalizuje, že ve vztahu něco nefunguje, a často připomíná, že vztah stojí na dvou osobách, které mají různé potřeby. Co tedy může pomoct přežít nevěru? A co dělat, aby vztah mohl pokračovat?
1. Po počátečním výbuchu emocí se zkuste vyhýbat prudkým reakcím a nevyvolávejte je.
2. Věnujte dostatečný čas sobě a tomu, co vás nabíjí energií.
3. Nehledejte radu a útěchu v alkoholu, cigaretách, drogách.
4. Netrestejte „viníky“. Vyvarujte se neustálého, opakovaného vyčítání.
5. Zkuste se několikrát zhluboka nadechnout a vydechnout a pak připustit možnost, že ke vzniku této situace jste možná taky nějak přispěli.
TIP: Nezůstávejte se svým zmatkem sami. Zjištění nevěry je obvykle intenzivní prožitek, a vedle zlosti a zklamání vyvolává stud a pocit viny. V tuto chvíli je nutné nejprve se zorientovat v nastalé situaci a sobě samých. Pokud vám při tom nepomůže rozhovor s někým blízkým a důvěryhodným, vyzkoušejte vhodnou formu odborné pomoci – ať už on-line, na chatu, telefonicky, nebo osobně.
Jestli vás článek inspiroval k zamyšlení a máte zájem se některému tématu věnovat osobně, kontaktujte mě e-mailem na boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Bude mi ctí se s vámi potkat a doprovázet vás na cestě k hlubšímu sebepoznání a sebepřijetí.
Příspěvky prošly jazykovou korekturou a jsou psané bez pomoci AI.
Mohlo by vás také zajímat: N jako nevěra: Nejčastější důvody odpuštění nevěry