Digitální technologie nabízejí primárně zjednodušení kontaktu, zábavu, nové možnosti hledání informací a nové formy komunikace. To vše může sloužit a obohacovat život ale, jako i cokoliv jiného, v určité podobě může nabízet únik od řešení aktuálních reálných problémů. Člověk nemyslí na to, co ho trápí, utíká do jiné reality, kde se mu daří, vše je jednodušší, je více možností – má mnohem větší kontrolu. Ta mu chybí v reálném životě a bez ní se cítí ztracený.
Domnívám se, že je užitečné tyto technologie odložit vždy, když s námi komunikuje druhý člověk. – osobně, nebo například jenom telefonem. Plnou pozornost, dobrého a aktivního posluchače nenahradí někdo, kdo odpovídá „hm“ a „ano“ a věnuje se něčemu jinému.
Nedoporučoval bych ani „multitasking“ ve smyslu propojování několika činností např. sledování seriálu, chatování s kamarády, on-line nakupování. Pozornost se drobí, je nutné se mnohem více soustředit ale nakonec není ani jedna činnost příjemná ale povrchně „stihneme toho hodně“. Proč je to potřebné? Obáváme se, že něco zmeškáme? Jestli tento pocit máme, je potřebné tento neklid řešit, aby se nestál řídícím přístupem k životu.
Ze zkušenosti vlastní i okolí je myslím, užitečné se technologiím nevěnovat večer před spaním. Vzhledem k tématům, která na nás mohou „vyskakovat“ ze sociálních sítí. Taky není zdravé modré světlo, kterým displeje září a přípravě organismu na spánek brání. Zní to možná starosvětsky, ale i jíst např. oběd nebo večeři je vhodné bez doprovodu internetu a digitálních technologií. Soustředit se na jídlo, jeho chuť, popřípadě poklidně konverzovat se společností je mnohem zdravější než „něco pozřít“ s pozorností zaměřenou na displej.
Dobrou prevencí před propadnutím digitálním technologií je vymezit si a dodržovat období, kdy jsou tyto vypnuté a nevěnujeme se jim. To mohou být určité hodiny nebo i dny v týdnu. Výzvou je přijmout to, že o nic nepřicházíme a že všechno skutečně důležité se děje offline teď a tady.
