Tak už to máme za sebou. Na Nový rok si nadšeně slíbíme, že zhubneme, budeme více cvičit, jíst zdravěji a podobně. Pak za několik týdnů zjistíme, že naše se naše nadšení vytrácí. Je to něco tak typického, že dokonce na 12. ledna připadá Den slabé vůle (Quitters Day), protože právě druhý lednový pátek je pro dodržování předsevzetí kritický.
A tady je několik mých myšlenek k tomuto aktuálnímu tématu (vybráno z rozhovorů pro média):
Co mohou být spouštěče, které nás dostanou do momentu, kdy jsme kousek od toho, abychom se našich předsevzetí vzdali?
Začnu trochu kacířsky. Ale zvážil bych, zda je vhodné plánovat a chtít dělat změny ve vypjatém a náročném čase, kterým může být i vánoční období stejně jako situace po rozchodu, nemoci, změně zaměstnání apod. Šance na úspěch je v takových situacích výrazně menší.
Pro úspěch v naší snaze o životní změnu je důležité se vyhnout falešnému optimismu na jedné straně a přílišnému zaměření na detaily a chyby na straně druhé. To vše může zkreslovat skutečnou situaci a to, jak se nám daří plnit svá předsevzetí.
Dobré je také si dopředu přiznat, zda máme sklon k perfekcionismu. Ten neuznává nic, co není stoprocentní, a přináší spíše výčitky a pocity viny. To vše nás dovede k rezignaci. Rád bych zmínil, že selhat nebo udělat chybu je lidské a je v pořádku to přijmout, poučit se z toho a pokračovat dál.
Pokud je jedním z problémů, že na sebe lidé kladou příliš velké požadavky, jak si tedy nejlépe předsevzetí naplánovat?
Napadlo mě přirovnání k oblečení. Je fajn, když nám velikost správně sedí, můžeme se pohodlně pohybovat a sami se v šatech cítíme dobře. Předtím ale musíme mít odvahu podívat se na sebe do zrcadla nebo si nechat vzít své skutečné míry a šaty i několikrát vyzkoušet. Tak by to asi mělo být i s přípravou předsevzetí. Nevybírat si oblečení, od kterého očekáváme, že v něm budeme vypadat dobře, a přitom nám ve skutečnosti nesedí, cítíme se nepohodlně a nemůžeme se ani nadechnout.
Ještě bych doplnil, a přijde mi důležité na to nezapomenout, že pokud víme, že na sebe klademe velké požadavky, skutečnou výzvou bude neklást na sebe další. Například ve formě novoročních předsevzetí. Spíše bychom měli zkoušet vnímat a oceňovat to, co je a z čeho můžeme mít radost a spokojenost teď a tady. Zastavit kolotoč výkonu a perfekcionismu je často větší výzvou než nekonečné tvoření dalších a dalších předsevzetí.
A jak jste na tom vy? Dáváte si předsevzetí?
Nedávám si v lednu předsevzetí. Ale přiznám se, že v průběhu roku se často snažím udělat nějakou změnu. Nejčastěji je to o tom, že chci číst více knih, pravidelně plavat a pít méně kafe. Nakonec to skončí tak, že voda v bazénu je moc studená, listuji v časopisech a pouze to kafe nepiji, protože nestíhám… Jsem taky jenom člověk s chybami a vlastními limity.
Jestli vás článek inspiroval k zamyšlení a máte zájem se některému tématu věnovat osobně, kontaktujte mě e-mailem na boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Bude mi ctí se s vámi potkat a doprovázet vás na cestě k hlubšímu sebepoznání a sebepřijetí.
Příspěvky prošly jazykovou korekturou a jsou psané bez pomoci AI.
Mohlo by vás také zajímat: P jako předsevzetí: Nový rok, nový vztah?