Klienti do procesu psychoterapie s důvěrou vkládají svoje emoce. Jenom tak je možné dosáhnout posunu a změny, nastiňuje psychoterapeut s respektem i obdivem ke klientům.
Pracuji každý týden od pondělí do pátku. Často začnu ráno v devět a skončím v osm večer. Moje práce mě baví a naplňuje, ale dokážu si najít čas i na odpočinek. S některými klienty pracuji dlouhodobě, s jinými se setkáme jenom několikrát. Často se zamýšlím nejen nad tématy, která klienti přinášejí ale i nad jejich vlastním odhodláním a pílí, s jakou se terapii věnují. Už jenom samotný fakt, že do terapie vstoupili, vnímám jako zásadní – někdy až hrdinské – rozhodnutí přiznat si „potřebuji pomoc, děje se něco, čemu nerozumím, nedaří se…a budu to muset někomu cizímu popisovat“. Síla odhodlání a překonání ostychu při první návštěvě je něco, co při setkání s novým klientem obdivuji a uznávám.
Každý psycholog má svého terapeuta
Z vlastní zkušenosti vím, jak je docházení na terapii náročné. Časově, finančně, mentálně i emocionálně. Najít a vymezit si pravidelně v týdnu čas nejen na setkání s terapeutem ale i na cestu tam a zpátky, plánovat další sezení apod. Když vše postupuje hladce, proces je přínosný a zajímavý, tak v takovém období to jde skutečně jako „po másle“. Člověk najednou sám v okolí mluví o tom, že na terapii chodí a že „mu to něco dává“. Sám jsem v takovém období nelitoval peněz ani času a můj terapeut byl „vzácným spojencem na cestě životem“.
Terapie: trnitá cesta nebo nadšení, radost a výkon?
Terapie ale není vždy jenom procházka růžovým sadem… Z mé zkušenosti, jak osobní i z přímé práce s klienty, vím, že zásadní a často nejpřínosnější jsou období, kdy se zdá, že se „nic neděje“ – ale začne se dít, když se o této frustraci začne mluvit. Některá setkání jsou nepříjemná a úleva a dobrý pocit se dostaví tehdy, když se otevřou citlivá témata a ukážeme vlastní nespokojenost. Jiná sezení se zdají být úplně zbytečná. Začínají poznámkou „nemám dnes o čem mluvit“. Smysl získají tehdy, když přiznáme snahu vymýšlet témata a ukážeme bezradnost, kdy se nám to nedaří a obáváme se, co s tím terapeut udělá. Atd. atd. atd.
Každá emoce má v procesu psychoterapie své místo
S pokorou hledím na odhodlání a váhání, chuť a odmítání, radost i znechucení klientů na cestě k sebepoznání. Respektuji, přijímám a hluboce obdivuji otevřenost, odvahu, pečlivost, zájem, optimismus a naději každého, s kým se v terapeutickém kontaktu potkávám.
Mým upřímným úmyslem a snahou je, milí a vážení klienti, nezklamat důvěru, kterou do procesu terapie vkládáte.
Nedělám si iluze, že jsem na těchto pár řádcích něco důkladně vysvětlil, nebo rozebral. Jestli máte zájem se tématu věnovat osobně, kontaktujte mě e-mailem boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Bude mi ctí se s vámi potkat a doprovázet vás na cestě k hlubšímu sebepoznání a sebepřijetí.
Mohlo by vás také zajímat: Koučování pohledem psychologa: ano, ne… Proč?